Třetí ročník Memoriálu Oťase je minulostí. Byla to akce, kterou přijeli podpořit svou přítomností jezdci, kteří se s Otou potkávali pravidelně na závodech, kteří si s Otou nedarovali ani centimetr dráhy, kteří spolu strávili spousty času v letadlech, v autech při cestě po celé Evropě a taky jezdci, kteří s Otou nadělali spoustu ptákovin, kteří s Otou sdíleli jeden pokoj za velkou louží a vlastně po celém světě, kde byl jen náznak motokrosové trati a posléze tratí soutěžáckých. Otovu památku přijeli mj. uctít Zdeněk Češpiva, Květoslav Mašita, Standa Zloch, Jirka Pošík, Jirka Císař, motokrosaři a soutěžáci Jirka Stodůlka a Zdeněk Polánka, Franta Hrobský, motokrosoví trenéři Josef Hřebeček, Zdeněk Tymolín Strnadl a Standa Slimák, motokrosaři Míla Halm, Jirka Churavý, Jarda Falta, Tony Baborovský, Jarda Doležal, Radek Harry Macourek, Venca Mrkáček, Josef Festa, Mirek Spívala, Standa Janeček, Míra Lisý st, Jarda Homola, Jirkové Boubal, Hanuš a Kavan, Míra Bureš, Míra Maroušek, Mirek Jirka, Mirek Hanáček, Pavel Jiříček, Zdeněk Zelenda a mohl bych ještě dlouho jmenovat. Jedno je ale jisté, že se Memoriál podařil po všech stránkách a vidět pohromadě tolik kluků ze zlaté generace československého motokrosu a endura, tak to byl tak emotivní zážitek, že mnohým z “ tvrdých závodníků“ atmosféra vehnala slzy do očí.

Zlatou perlou odpoledne se s určitostí stal jezdec ze Spojených států Brad Lackey, který se přijel poklonit Otově památce a za to patří dík Jirkovi Starcovi, který byl zprostředkovatelem mezi Radkem Tomanen, A. Baborovským a Bradem Lackeym.

Setkání zakončil, jak jinak Jirka Car Císař, zcela stylově, když popadl “ zednické piano“ a pod plachtou stanu, značně vypnutého přívaly vody v záhybech, se začala linout jedna staročeská za druhou. Co říci závěrem? Jenom snad to, že atmosféra byla vynikající a po pietním aktu se na Otu vzpomínalo, jinak to ani nešlo, už jen v tom nejlepším, protože Oťas byl kamarád, který nikdy na nikoho neudělal “ férovku zezadu“ .

Oto, jsi tu pořád s námi.

Jiří Hejtík